Něco o partnerských hádkách

'Dej mi lásku, když jsem k nevydržení. Tehdy ji totiž potřebuji nejvíc.' (Neznámý zdroj)

Říká se, že rozdílné názory, diskuze a dokonce hádky patří ke vztahu. Prý jsou jako koření. Kromě toho prý upevňují, pomáhají a jsou nevyhnutelné pro každý zdravý vztah. Když jsou však hádky tak skvělou věcí, vnucuje se mi otázka, proč si jich tak málo lidí užívá a má z nich radost.

Zaslechnout tak někoho, jak říká 'včera jsme se s manželkou hádali. Konečně! Už jsem si myslel, že se brzo unudíme k smrti'. Nebo  'Přítel mne včera pořádně seřval, to bylo báječné, dlouho jsem se tak skvěle nebavila'. Ale to ne. Když se řekne hádka, vybaví se asi každému bezesné noci, oddělené postele, mračící se partneři, spousta nervů a špatná nálada. Pokud jsou hádky tak důležité, v čem je tedy problém? V tom, že je vnímáme jinak, když jsou pro nás zrovna aktuální a jinak, když jsme sami a v klidu.

Když to ve vztahu zrovna klape jako po másle a vládne harmonie, jsme si vědomi své lásky k partnerovi a partner si je vědom své lásky k nám. Když jsme uvolnění a zcela v klidu, mohou nám i partnerovy nedostatky připadat docela roztomilé a neshody vnímáme jako obohacení vztahu.

V okamžiku, kdy však začne hořet, přepínáme se do programu sebeobrany, smutku, hněvu, uraženého ega a chtění mít pravdu. To je však právě to, co nám komplikuje život.

 

Většina hádek začíná tím, že nám partner řekne něco, co se nám nelíbí, s čím nejsme srozuměni či co nás uráží.

Začneme se bránit. Nejspíš partnerovi vysvětlíme, že se plete a že to tak není. Budeme se snažit mu vysvětlit, že máme naprosté právo být nahněvaní.

Na to partner začne obhajovat své stanovisko, bránit se proti našim obviněním a začne nás naoplátku také obviňovat.

Na to reagujeme tím, že se zlobíme, bráníme a obviňujeme partnera.

Na to partner reaguje tím, že se zlobí, brání, obhajuje a obviňuje nás.

Na to reagujeme tím, že se zlobíme, bráníme, obhajujeme a obviňujeme partnera.

Na to partner reaguje tím, že se zlobí, brání, obhajuje a obviňuje nás.

Celé to pokračuje do doby, kdy jeden z partnerů či oba buďto vybouchnou a opustí bojiště, ztratí síly nebo nezbývá čas (telefonát, nutnost jít do práce či něco vyřídit atd.).

 

Nyní vám ukážu jednoduchý způsob, jak hádce zabránit. Nejdříve se však musíme podívat na to, jak taková hádka vlastně vzniká.

Výše popsaný průběh hádky je rozepsán pod sebe. Každá řádka představuje reakci jednoho z partnerů. Teď se prosím podívejte nahoru na začaték tohoto 'hádkového modelu'. Podívejte se prosím na prvních pár vět a zkuste říci, jak hádka začala a zkuste přijít na to, KDO ji vyvolal a ČÍM.

Věnujte tomu chvilku a nečtěte dále dokud nemáte odpověď.

Pokud ke vztahům přistupujete jako většina lidí, řeknete, že hádku vyvolal partner a to tím, že vám řekl něco, co se vám nelíbilo, či co vás urazilo. Kdyby to neřekl, nebyla by hádka, nebo ne?

Toto je bohužel špatná odpověď.

Vyjadřování svého názoru je ve vztahu nutností a právem. Stejně tak i vyjadřování nespokojenosti s určitými věcmi, které partner dělá. Kdyby váš partner držel pusu a krok, byl by sám nešťastný a nejspíš by se s vámi brzy rozešel. Kromě toho byste přišli o možnost měnit se k lepšímu, protože by vám nikdo neřekl, co můžete změnit. Vztah není žádná diktatura, kdy se vám někdo musí přizpůsobit. Vztah je místem, kde každý může a dokonce musí mít možnost říci, co se mu nelíbí.

Kdo tedy vyvolal hádku a čím? Správná odpověď je: vy. Vy jste vyvolali onu hádku a to tím, jak jste reagovali na partnerovu nespokojenost či kritiku. Reagovali jste totiž hněvem, popřením toho, co partner říká a obviňováním. Kdybyste reagovali klidně, otevřeně, láskyplně a s respektem, nevznikl by žádný spor. Chápete, kam mířím?

Teď možná namítáte: 'Jasně, ale můj partner mě pak začal taky obviňovat a taky se bránit. Proč je to tedy moje chyba? Vždyť ten druhý může taky reagovat s respektem a láskou a pak to taky nebude hádka'. Ano. Máte naprostou pravdu. Má to však jeden háček: jediné chování a jediné reakce, na které máte přímý vliv, jsou vaše vlastní. Pokud chcete žít ve spokojeném vztahu a zvýšit procento lásky či snížit procento hádek, musíte pracovat na sobě. Nemůžete pracovat na partnerovi. Vy sami jste jediným člověkem, který vás může změnit a váš partner je jediným člověkem, který může změnit vašeho partnera.

Máte si tedy nechat začít líbit, když vám partner něco vyčítá? Ne tak zcela. Můžete to brát jako vyčítání, ale taky jako možnost pracovat na sobě. Nebo to můžete brát jako něco, co tak partner vlastně nemyslí, protože měl špatný den. Možností je spousta.

Znamená to, že na sobě máte neustále pracovat a partner nemusí nic dělat a může zůstat takový, jaký je? Ano i ne. Je velmi těžké chovat se nepříjemně k někomu, kdo k vám přistupuje s porozuměním a láskou. Pokud změníte svůj přístup k partnerovým stížnostem, ovlivníte tím i partnera. Možná si přestane stěžovat. Možná bude věnovat více pozornosti věcem, které děláte dobře než těm, které děláte špatne. Možná se pokusí své stížnosti formulovat citlivěji. Ať to dopadne tak, jak chce, váš vztah se zlepší a hádky přestanou být hádkami a začnou být milujícími rozhovory.

Mám kamarádku, která je před menstruací docela náladová. To pak stačí, aby bylo doma po příteli neumyté nádobí či aby přišel domů pozdě a hned zvýší hlas. A jak to řeší on? V klidu tam sedí a dívá se na ni a počká, než dokřičí. Pak se jí podívá do očí, usměje se a řekne: 'Stejně tě miluji'. Pak jí udělá teplé kakao, zabalí ji do deky a do noci se spolu dívají na filmy.

Mám taky známého, který pracuje na vysoké pozici a tráví v práci mnohdy i 12 hodin denně. Jednou přišel domů pěkně naštvaný, protože mu někdo poškrábal auto. Jen chodil po bytě a nadával na všechno a na všechny. A víte, co udělala jeho žena? Řekla mu, že je tím nejlepším mužem pod sluncem. Pak mu sama sundala košili, namasírovala mu záda a zbytek večera proběhl v ložnici.

Jak by vypadal váš vztah, kdyby váš partner a vaše partnerka při každé hádce reagovali takto? A jak by váš vztah mohl vypadat, kdybyste takto pokaždé reagovali vy sami?

Zkuste nad tím popřemýšlet.

<< Zpět na seznam článků